Napier 18.03.2013

Silnice do městečka Napier vedla kopcovitou krajinou, zpočátku dost pršelo, jak jsem se přibližoval k pobřeží, tak se mraky ztrácely, na předměstí Napieru už bylo nádherné počasí, škoda že nemáme moře v ČR, ten pohled na klidný přistav s kulisou moře byl úžasný.

Auto jsem nechal stát na předměstí a vyrazil kolem moře směr centrum města, cesta vedla kolem svahu Bluff Hill, z kterého byl na zpáteční cestě krásný výhled na okolní krajinu, stezka kolem moře byla moc příjemná, potkával jsem hodně běžců a sportujících lidí, dýchalo to na mě pohodovou atmosférou. Do centra to bylo hodinku pohodové chůze, po obejití Hluff Hill se ukázalo centrum, spousta domů je zde ve stylu art deco, celé město je udržované, všechny fasády jak nové, zase jako ze škatulky.

Celé dopoledne jsem se potuloval po středu města a obdivoval architekturu. Cesta zpátky přes svah Bluff Hill vedla skrz čtvrt, kde jsou nedražší pozemky ve městě, domky tam mají moc hezké, z vršku bylo možné vidět celé pobřeží od Mahia Penisula až na Cape Kidnappers, pak už cesta k autu zpět do přístavu.

Na Cape Kidnappers sídlí největší hejno hnízdících terejů na pevnině na světě, dohromady jich tam spočítali pět tisíc pár terejů, průvodce mě doporučil návštěvu tohodle místa, mimo dobu hnízdění červen-říjen je možné se tam vydat a pozorovat ptáky zblízka.  Ve městě jsem zašel do kanceláře odboru životního prostředí a vyzvednul si mapku s časem přiluvu a odlivu, který je každý den v jinou dobu. Mě to vycházelo akorát po prohlídce města a jídle na vařiči po cestě, musí se vyrazit nejdříve tři hodiny po vrcholu přilivu a zpět vyrazit nejpozději hodinu a půl po nejnižším stavu hladiny, na 18.03.2013 to vycházelo na 14:17, cesta je poměrně dlouhá, jedna cesta jedenáct kilometrů, ale po pláži, takže pohoda.

 Proč je důležité tak přesné načasování trasy jsem pochopil na cestě, cesta vede pod hrozivě vypadajícími sto metrů vysokými skalisky, že kterých se čas od času uvolní velký balvan, pokud by tam člověk zůstal déle a vyrazil později, tak ho tam může příliv uvěznit a v delších úsecích tam není kam vylézt. Cesta utíkala rychle, moc se mě to líbilo, užíval jsem si pozorování moře, jelikož po těch předešlých tůrách má natrénováno, došel jsem k poslednímu úseku moc brzy a některá skaliska bylo nutné přelézt, ale dopadlo to. Terejové jsou poměrně velcí, nádherní ptáci, bylo neuvěřitelné, že se vůbec, ale vůbec nebojí lidí, byl jsem od nich ani ne metr, zajímavý zážitek.

Cestu zpět byla už bez problémů, na nejproblematičtější úsek vyšla doba nejnižšího stavu moře, nemusel jsem přelézat, ještě večer se moje auto řítilo směr Wellington, přespím někde v kempu na po cestě.

Zde je odkaz na fotky adam591.rajce.idnes.cz/Napier_18.03.2013